Bipolární porucha je celoživotní duševní porucha, která zahrnuje dramatické změny nálady, energie a úrovně aktivity.
Přečtěte si více o různých typech bipolární poruchy, jak je lze zvládat, a o probíhajícím výzkumu tohoto stavu.
Bipolární porucha je stav duševního zdraví (dříve známý jako manická deprese), který ovlivňuje náladu. Vyznačuje se extrémními změnami nálady, od „manických“ epizod po deprese, které ovlivňují schopnost soustředit se a provádět každodenní úkony. Jedná se o celoživotní stav, nicméně s probíhající léčbou a intervencemi mohou lidé s bipolární poruchou žít produktivní a zdravý život.
Existují tři typy bipolární poruchy. Všechny zahrnují určité extrémní změny nálady, ale mají různé úrovně závažnosti.
Tento stav je charakterizován manickými epizodami, které zahrnují extrémně povznesené, podrážděné nebo pod napětím ovládané chování, a depresivními epizodami, které zahrnují smutek, lhostejnost nebo pocity beznaděje. Méně závažná manická období jsou známa jako „hypomanické epizody“. Během těchto období se člověk obvykle cítí dobře, ale přátelé nebo rodinní příslušníci si všimnou změn nálady nebo úrovně aktivity.
Lidé mohou zažít manické i depresivní epizody současně (například pocit energie, ale zároveň i smutku a prázdnoty). To je známé jako epizoda smíšených funkcí.
Někdy lidé pociťují určité příznaky bipolární poruchy, ale nezapadají do žádného ze tří výše uvedených typů; říká se, že mají jiné specifikované a blíže nespecifikované bipolární nebo příbuzné poruchy[1]
Na celém světě je postiženo zhruba 2,4 %[2] populace (asi 46 milionů lidí). Z nich je 52 % žen a 48 % mužů. Prevalence bipolární poruchy se však po celém světě pohybuje od 0,3 % do 1,2 % podle zemí[3].
Výzkum v Evropě ukázal, že přibližně 1 % populace (jeden člověk ze 100) bude pravděpodobně během svého života diagnostikován s bipolární poruchou. Může se objevit v jakémkoli věku a postihuje muže i ženy ze všech prostředí[4],[5].
Příznaky bipolární poruchy se mohou lišit od člověka k člověku, ale typicky zahrnují epizody mánie a epizody deprese.
Bipolární porucha je charakterizována obdobími extrémní a intenzivní nálady, které nejsou typické a často nejsou rozpoznány osobou, která je prožívá. Mohou ovlivnit spánek, energii a aktivitu a mohou trvat několik dní nebo týdnů, což ztěžuje funkční život.
Manické epizody mohou zahrnovat:
Depresivní epizody mohou zahrnovat:
Nedávný výzkum ukazuje, že identifikace stádií bipolární poruchy není jednoduchý úkol[6]. Fáze jsou nejčastěji založeny na výskytu a opakování epizod nálady, které naznačují zhoršení symptomů.
Opakování příznaků však nemusí odrážet vývoj nemoci samotné, ale může být důsledkem neúčinné léčby.
Bipolární porucha se může objevit v každém věku, i když je obvykle poprvé pozorována v období pozdního dospívání do věku cca 20 let. Příznaky se mohou lišit od člověka k člověku, ale je důležité rozpoznat vážné změny nálady. Pokud člověk pociťuje alespoň tři příznaky mánie a má depresivní epizody, které mu brání vykonávat každodenní činnosti, je důležité, aby si promluvil s lékařem. Časné řešení těchto příznaků může zabránit zhoršení epizod.
Bipolární porucha se může lišit od člověka k člověku a existuje mnoho různých příčin. Dlouhodobé vyhlídky pro lidi s touto nemocí se také mezi jednotlivci liší.
Nepředpokládá se, že by existovala jediná příčina bipolární poruchy. Je pravděpodobné, že existuje řada rizikových faktorů, které se vzájemně ovlivňují a vyvolávají abnormální fungování mozkových okruhů, které způsobují příznaky. Patří k nim:
Výzkum zjistil, že bipolární porucha je stav, který se může vyskytovat v rodinách[7]. Lidé, kteří mají přímého příbuzného (rodiče nebo sourozence) s touto poruchou, mohou být vystaveni vyššímu riziku vzniku této poruchy, ačkoli u většiny lidí s rodinnou anamnézou bipolární poruchy se tento stav nerozvine.
U mužů, žen i dětí ze všech prostředí se může bipolární porucha vyskytnout kdykoli v životě, i když po dosažení 40 let se rozvine jen zřídka.
Bipolární porucha je celoživotní stav; ačkoli se příznaky mohou objevovat a odeznívat, vyžaduje průběžnou léčbu a sama o sobě nezmizí.
Studie rizika úmrtnosti (úmrtí) u duševních poruch zjistila, že lidé s bipolární poruchou mají kromě jiných onemocnění zvýšené riziko úmrtnosti ve srovnání s běžnou populací[8].
Nicméně, správná dlouhodobá léčba může pomoci kontrolovat příznaky a umožnit lidem s bipolární poruchou žít dlouhý a zdravý život.
Čím dříve je bipolární porucha diagnostikována a je vytvořen plán léčby, tím menší je pravděpodobnost, že se tento stav bude dále rozvíjet.
Bipolární porucha je v současné době diagnostikována spíše pohledem do anamnézy a na symptomy osoby než pomocí zobrazování mozku nebo jiných diagnostických testů. Lidé s bipolární poruchou častěji vyhledávají pomoc, když jsou v depresi, než když jsou maničtí nebo hypomaničtí, ale je důležité si promluvit s lékařem, pokud si všimnete pokračujících, opakujících se symptomů obou stavů. Lékař může provést fyzikální vyšetření a objednat lékařské testy, aby vyloučil jiné stavy.
Pokud je to nutné, odborník na duševní zdraví provede hodnocení duševního zdraví, které se zaměří na symptomy, celoživotní anamnézu, zkušenosti a často na rodinnou anamnézu. Někdy mohou léky a jiná onemocnění, jako je léčba steroidy nebo problém se štítnou žlázou, způsobit příznaky podobné příznakům bipolární poruchy, takže lékaři mohou při zvažování diagnózy také hodnotit tyto další nesouvisející nemoci nebo léky.
Neexistují žádné specifické lékařské testy pro stanovení diagnózy bipolární poruchy. Odborník na duševní zdraví se však bude ptát na příznaky, pocity a emoce. Na podporu svého klinického hodnocení budou používat dotazníky, jako je dotazník pro poruchy nálady (MDQ) pro ověření přítomnosti této poruchy u pacientů, škála klinických globálních dojmů – bipolární verze (CGI-BP), která může být použita k posouzení závažnosti onemocnění, hodnotící stupnice Young Mania (YMRS) k posouzení závažnosti manických stavů a Hamiltonova hodnotící stupnice deprese (HDRS) k posouzení závažnost a změny depresivních příznaků.
Bipolární porucha je celoživotní onemocnění, které se může objevit a odeznít v průběhu času. Dlouhodobá nepřetržitá léčba může pomoci oddálit, zabránit nebo zvládnout závažnost akutní mánie nebo akutní depresivní epizody a všechny přetrvávající příznaky, které se mohou vyskytnout mezi těmito epizodami. Je také důležité, aby lidé trpící hypománií podstoupili léčbu, která omezí rozvoj těžké mánie nebo deprese.
Efektivní léčebný plán často zahrnuje kombinaci léků a psychoterapie (terapie mluvením). Studie ukazují, že při výběru léčby akutních fází bipolární poruchy by měla být zvážena vhodná léčba pro období mezi epizodami (známá jako udržovací fáze), aby bylo zajištěno, že akutní fáze jsou plně zvládnuty[9].
Mezi léky používané k léčbě bipolární poruchy patří stabilizátory nálady, antipsychotika druhé generace[10] a léky zaměřené na spánek nebo úzkost. Lékaři mohou také předepsat antidepresivní léky na depresivní epizody v kombinaci se stabilizátorem nálady k prevenci manických epizod. Ke zvládnutí úzkosti a agitovanosti, související s manickou epizodou, lze použít léky proti úzkosti.
Někteří lidé možná budou muset vyzkoušet různé léky, než najdou ty, které jim nejlépe vyhovují. Jakmile jsou nalezeny, léčba může být velmi účinná, a mnoho lidí může žít plně funkční a úspěšný život.
Psychoterapie (terapie mluvením) může poskytnout vzdělání a podporu, která pomůže osobě s bipolární poruchou vyrovnat se s nemocí. Může pomoci člověku identifikovat a změnit jeho znepokojivé emoce, myšlenky a chování.
K léčbě bipolární poruchy lze použít celou řadu psychoterapií, včetně kognitivní behaviorální terapie, terapie zaměřené na rodinu, terapie mezilidských a sociálních rytmů, kognitivní terapie založené na všímavosti a dialektické behaviorální terapie[11].
Typ, frekvence a pravidelnost terapie závisí na individuální potřebě. Existuje také několik intervencí, které mohou lidé považovat za užitečné pro zvládání bipolárních příznaků. Patří k nim:
Výzkum je omezený, ale některé studie naznačují, že vztah mezi stravou a bipolární poruchou může existovat.
Žádná specifická „bipolární dieta“ neexistuje. Obecně ale platí, že jíst vyváženou stravu, s nízkým obsahem nasycených tuků a jednoduchých sacharidů a plnou potravin bohatých na živiny, může být prospěšné pro udržení zdravého životního stylu.
Kromě toho, pití pouze mírného množství kofeinových nápojů (a ne jejich náhlé vysazení) může pomoci zabránit přílišné stimulaci.
Studie ukázaly, že cvičení může být prospěšné při řešení depresivní fáze bipolární poruchy. Pravidelné aerobní cvičení, jako je jogging nebo plavání, může mít pozitivní vliv na náladu, pomoci v boji proti stresu, pomoci s úzkostí a podpořit lepší spánek, zatímco anaerobní cvičení, jako je jóga nebo pilates, může vyvolat uklidňující účinek.
Lidé s bipolární poruchou často žijí sedavým způsobem života, což může přispívat k vysokému počtu dalších onemocnění, jako je cukrovka 2. typu a srdeční choroby. Aerobní cvičení je také zdravé pro srdce a mozek, a tak může pomoci zabránit dalším onemocněním.
Navzdory výhodám, cvičení může u některých lidí zhoršit manické příznaky. Z tohoto důvodu je důležité ve spolupráci s lékařem najít správný cvičební plán.
Bipolární poruše není možné zabránit, ale získání diagnózy a léčby ihned po zjištění příznaků může pomoci zabránit zhoršení stavu.
Lidé, kteří již byli diagnostikováni, mohou zabránit tomu, aby se drobné příznaky staly akutními epizodami:
Studie příčin, rizikových faktorů a léčby bipolární poruchy jsou rozsáhlé a četné.
Vědci zejména pracují na identifikaci jakýchkoli genů, které se mohou podílet na vzniku poruchy. Zatímco je známo, že bipolární porucha je častější u lidí, kteří mají příbuzného prvního stupně s tímto onemocněním[12], vědci stále identifikují, jaké jsou relevantní geny a jak spolupracují. Globální tým vědců nedávno identifikoval 30 oblastí lidského genomu, kde mohou variace v genetickém kódu zvýšit riziko rozvoje bipolární poruchy[13].
Vědci také pozorně sledují složení střevní mikrobioty („dobré“ a „špatné“ bakterie a další mikroorganismy, které žijí ve střevě) a její vztah k mozkové funkci u lidí s bipolárními poruchami. Studie zjistily, že složení střevní mikrobioty může být u těchto lidí změněno[14].
Doufá se, že pokračující výzkum v těchto oblastech povede k vývoji nových, účinnějších a lépe cílených léčebných postupů.
Pokračuje také výzkum nejlepší léčby pro lidi s bipolární poruchou. To zahrnuje studie, jejichž cílem je posoudit účinnost lékových a nelékových terapií v léčbě akutních manických nebo depresivních příznaků a v prevenci relapsu u dospělých s touto poruchou[15] , a studie, jejichž cílem je zjistit, zda intenzivní psychoterapeutická intervence v nejranějších fázích bipolární poruchy může zabránit nebo omezit její plnohodnotný nástup[16].
[1] National Institute of Mental Health. Bipolar disorder. Accessed February 2021. https://www.nimh.nih.gov/health/topics/bipolar-disorder/index.shtml
[2] Novick DM, Swartz HA. Evidence-based psychotherapies for bipolar disorder. Focus (Am Psychiatr Publ). 2019;17(3):238-248. doi:10.1176/appi.focus.20190004
[3] Ritchie H, Roser M. Mental health. Our World In Data. Published April 2018. Accessed February 2021. https://ourworldindata.org/mental-health
[4] Fajutrao L, Locklear J, Priaulx J, Heyes A. A systematic review of the evidence of the burden of bipolar disorder in Europe. Clin Pract Epidemiol Ment Health. 2009;5:3. doi:10.1186/1745-0179-5-3
[5] Pini S, de Queiroz V, Pagnin D et al. Prevalence and burden of bipolar disorders in European countries. Eur Neuropsychopharmacol. 2005;15(4):425-434. doi:10.1016/j.euroneuro.2005.04.011
[6] Malhi G, Bell E, Morris G, Hamilton A. Staging bipolar disorder: an alluring proposition. Bipolar Disord. 2020;22(7):660-663. doi:10.1111/bdi.13020
[7] Berit K. Toward a deeper understanding of the genetics of bipolar disorder. Front Psychiatry. 2015;6:105. doi:10.3389/fpsyt.2015.00105
[8] Chesney E, Goodwin G, Fazel S. Risks of all‐cause and suicide mortality in mental disorders: a meta‐review. World Psychiatry. 2014;13(2):153-160. doi:10.1002/wps.20128
[9] Yatham L, Kennedy S, Parikh SV et al. Canadian Network for Mood and Anxiety Treatments (CANMAT) and International Society for Bipolar Disorders (ISBD) 2018 guidelines for the management of patients with bipolar disorder. Bipolar Disord. 2018;20(2):97-170. doi:10.1111/bdi.12609
[10] Cruz N, Sanchez-Moreno J, Torres F, Goikolea JM, Valentí M, Vieta E. Efficacy of modern antipsychotics in placebo-controlled trials in bipolar depression: a meta-analysis. Int J Neuropsychopharmacol. 2010;13(1):5-14. doi:10.1017/S1461145709990344
[11] McMahon K, Herr N, Zerubavel N, Hoertel N, Neacsiu AD. Psychotherapeutic treatment of bipolar depression. Psychiatr Clin North Am. 2016;39(1):35-56. doi:10.1016/j.psc.2015.09.005
[12] Escamilla MA, Zavala JM. Genetics of bipolar disorder. Dialogues Clin Neurosci. 2008;10(2):141-152. doi:10.31887/DCNS.2008.10.2/maescamilla
[13] Stahl EA, Breen G, Forstner A et al. Genome-wide association study identifies 30 loci associated with bipolar disorder. Nat Genet. 2019;51:793-803. doi:10.1038/s41588-019-0397-8
[14] Lu Q, Lai J, Lu H et al. Gut microbiota in bipolar depression and its relationship to brain function: an advanced exploration. Front Psychiatry. 2019;10:784. doi:10.3389/fpsyt.2019.00784
[15] Butler M, Urosevic S, Desai P et al. Treatment for Bipolar Disorder in Adults: A Systematic Review. Agency for Healthcare Research and Quality (US); 2018. doi:10.23970/ahrqepccer208
[16] Novick DM, Swartz HA. Evidence-based psychotherapies for bipolar disorder. Focus (Am Psychiatr Publ). 2019;17(3):238-248. doi:10.1176/appi.focus.20190004
Alzheimerova choroba
Alzheimerova choroba
Epilepsie
Přihlaste se k odběru našich newsletterů
A žádná novinka ani sleva vám už neunikne!
Pro přístup k těmto informacím musíte použít své přihlašovací údaje
Nemáte profil? Předplatit
