Úzkost je to, co někdo cítí, když má obavy, je napjatý nebo má strach. Může být mírná nebo závažná. Úzkost prožívají lidé jako myšlenky, pocity a fyzické vjemy.
Přečtěte si více o tom, co je úzkost, jaké jsou její příznaky, a jak může být úzkost léčena.
Úzkost je přirozenou reakcí těla na potenciálně nebezpečnou nebo náročnou situaci. Je to pocit neklidu, obav, strachu nebo hrůzy z toho, co se stane. Je zcela normální cítit čas od času úzkost, může to být dokonce prospěšné. Úzkost nám může pomoci připravit se na konkrétní situace a ujistit se, že dáváme pozor a jsme ve střehu v nebezpečných situacích.
Pro některé lidi je však těžké se s úzkostí vyrovnat. Dlouhotrvající závažná úzkost s dopadem na běžné každodenní činnosti může znamenat, že někdo trpí úzkostnou poruchou.
Každý prožívá úzkost různými způsoby. Úzkostné poruchy se nicméně liší od normálních pocitů nervozity a stresu a zahrnují nadměrnou úzkost nebo strach.
Lidé často říkají, že úzkostné poruchy jsou rysem moderního života, ale neexistuje žádný důkaz, že míra prevalence se v průběhu let změnila.
Mezi nejčastěji diagnostikované úzkostné poruchy patří generalizovaná úzkostná porucha, panická porucha, fóbie, sociální úzkostná porucha (sociální fóbie) a separační úzkostná porucha:
Někteří lidé s úzkostnými poruchami jsou postiženi více než jednou úzkostnou nebo psychiatrickou poruchou, (což je známé jako ‘komorbidita’). Například generalizovaná úzkostná porucha a PTSD mohou být spojeny s jinými psychiatrickými stavy, včetně deprese nebo velké depresivní poruchy (MDD), bipolární poruchy (BD) a poruchy užívání návykových látek (SUD).
Statistiky ukazují, že úzkostné poruchy jsou rozšířené po celém světě. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace trpí úzkostnou poruchou přibližně 284 milionů lidí (3,6 % světové populace). Okolo 63 % (179 milionů) jsou ženy, ve srovnání se 105 miliony mužů[1].
Podle Institutu pro zdravotní metriku a hodnocení (IHME)[2] měl v roce 2016 více než jeden ze šesti lidí (téměř 84 milionů lidí) z celé EU problém s duševním zdravím. V zemích EU je nejběžnější duševní poruchou úzkostná porucha, přičemž podle odhadů žije s úzkostnými poruchami 25 milionů lidí (to odpovídá 5,4 % populace).
Každý prožívá úzkost jinak. Fyzické a duševní účinky se mohou u jednotlivých osob lišit.
Tělo reaguje na úzkost konkrétním způsobem, a to uvolněním stresových hormonů, jako je adrenalin a kortizol. Tyto hormony uvedou osobu, která zažívá úzkost, do stavu vysoké pohotovosti, ve které hledá potenciální hrozby a aktivuje u sebe reakce typu „boj nebo útěk“. V důsledku toho mezi běžné příznaky úzkosti patří:
Mentální účinky:
Fyzické účinky:
Úroveň úzkosti bývá kategorizována podle množství prožité tísně a fyzických účinků na organismus. Obvykle existují tři kategorie:
První příznaky úzkosti nejsou někdy příliš zřejmé a často se vyvíjejí pomalu v průběhu času. Příznaky se u jednotlivých lidí liší. Jedním z nejčastějších časných příznaků úzkosti je nadměrné znepokojení nad každodenními situacemi. Příznaky někdy začínají v dětství nebo v období dospívání a pokračují až do dospělosti.
Úzkost může vyvolat mnoho různých situací nebo prožitků. Někdy může být náročné identifikovat, co je příčinou úzkosti, a to může mít za následek další stres nebo rozrušení.
Náročné nebo traumatické události zažívané v minulosti – během dětství, dospívání nebo dospělosti – často vyvolávají úzkostné problémy. Některé běžné příklady, které mohou vést k úzkosti:
Současné problémy nebo životní problémy mohou také vyvolat úzkost, jako jsou:
Někdy mají lidé související zdravotní problémy, které mohou ovlivnit úroveň jejich úzkosti. K příkladům zdravotních stavů, které jsou spojeny s úzkostí, patří:
Některé léky včetně psychiatrických léků, některých léků používaných k léčbě určitých zdravotních stavů a rekreačních drog a alkoholu mohou také vyvolat úzkost.
Výzkum ukazuje, že pokud blízký člen rodiny trpí úzkostí, může být šance na problémy s úzkostí zvýšená[3]. Je zapotřebí dalšího výzkumu, abychom pochopili, zda genetické faktory přispívají k rozvoji úzkosti nebo zda jsou někteří lidé náchylnější k rozvoji úzkosti kvůli chování, které se naučili od rodičů a příbuzných, když vyrůstali.
Úzkost se může objevit u každého, i když úzkostné poruchy často začínají v období dospívání (u náctiletých). U žen je dvakrát větší pravděpodobnost projevení úzkosti než u mužů[4].
Úzkost není život ohrožující stav. Výzkum publikovaný v britském časopise Psychiatrie však ukazuje, že úzkostné poruchy mohou významně zvýšit riziko úmrtí (mortality)[5]. Komorbidita (při současném výskytu dvou poruch) úzkostných poruch a deprese hraje zásadní roli ve zvýšeném riziku úmrtnosti.
Úzkost není jednoduchá diagnóza; pro lékaře může být někdy obtížné diagnostikovat, zda má někdo úzkostnou poruchu nebo depresi s úzkostí jako symptomem[6].
Aby lékař přesně diagnostikoval úzkost, musí vyloučit určitá tělesná onemocnění, která mohou být příčinou symptomů. Mohou se ptát na:
Mluvit s lékařem o emocích, pocitech a osobních problémech může být obtížné. Přesto, lékař musí pochopit příznaky a okolnosti, aby mohl stanovit přesnou diagnózu.
Jako pomocná vyšetření ke stanovení diagnózy může také lékař provést fyzikální vyšetření a krevní testy, aby vyloučil další nemoci, jako je anémie (nedostatek železa) nebo hyperaktivita štítné žlázy.
Neexistují žádné laboratorní testy pro diagnostiku úzkosti. Pokud lékař nemůže najít žádný lékařský důvod pro určité fyzické a duševní příznaky, může se obrátit na odborníka na duševní zdraví, jako je psychiatr nebo psycholog.
Specialista na duševní zdraví bude klást další otázky týkající se příznaků, pocitů a emocí, a provede klinické hodnocení pomocí dotazníků pro měření úrovně úzkosti. Některé příklady dotazníků pro hodnocení úzkosti zahrnují Hamiltonovu stupnici hodnocení úzkosti (HAM-A) nebo Beckův inventář úzkosti (BAI), který měří závažnost úzkosti u dospělých a dospívajících.
Léčba a léky na úzkost mohou zmírnit příznaky a usnadnit život s tímto stavem.
Lékaři používají řadu léků, které pomáhají lidem zvládnout příznaky úzkosti. Léky by však neměly být jedinou nabízenou možností léčby. Místo toho lékaři často potřebují pracovat s jednotlivci, aby společně dospěli ke správným léčivům, dávkování a terapii, která funguje nejlépe.
Některé léky se používají pouze krátkodobě, zatímco jiné mohou být předepsány na delší dobu.
V závislosti na symptomech osoby mohou léky léčit fyzické příznaky úzkosti a psychické efekty.
Mezi nejčastěji předepisované léky k léčbě úzkosti patří:
Některé psychologické terapie (psychoterapie) mohou být při léčbě úzkosti užitečné, včetně:
Je nesmírně důležité, aby se každému, jehož úzkost ovlivňuje každodenní život, dostalo zavčas lékařské pomoci a zabránilo se tak zhoršování stavu.
Psychologická intervence by se měla nabídnout lidem s podezřením na úzkostnou poruchu jako léčba první volby.
Kvalifikovaný odborník na duševní zdraví, který ví, jak efektivně léčit úzkost, pomůže jednotlivcům naučit se kritickým strategiím ke zvládání jejich úzkostné poruchy.
Lidé s úzkostí by se měli snažit jíst pravidelně, zdravě a vybírat si vyváženou stravu. Nezbytné je jíst pravidelně a vyvarovat se vynechávání jídla, protože to může způsobit pokles hladiny cukru v krvi, vyvolání pocitu „nervozity“ nebo pocitu „na hraně“ a zhoršení základní úzkosti[7].
Předpokládá se, že konzumace potravin bohatých na komplexní sacharidy, jako jsou celozrnné produkty, například ovesné vločky, quinoa (merlík čilský), celozrnný chléb a obiloviny, zvyšuje množství serotoninu v mozku, což má uklidňující účinek.
Alkohol a kofein je třeba omezit nebo se jim vyhýbat. Alkohol a kofein mohou způsobit, že se lidé cítí „na hraně“ nebo nervózní a mohou ovlivňovat spánek.
Cvičení může být pro lidi s úzkostí velmi prospěšné. Podporuje produkci mozkových chemických látek, známých jako endorfiny. Ty působí jako přírodní léky proti bolesti a zlepšují schopnost spát, což snižuje pocity stresu a úzkosti.
Vědci zjistili, že pravidelné cvičení může snížit úroveň napětí, zlepšit a stabilizovat náladu, zlepšit spánek a sebevědomí. Pouhých pět minut aerobního cvičení může začít působit proti úzkosti[8].
Jakékoli fyzické cvičení může pomoci snížit úzkost, ale vědci říkají, že aerobní cvičení, které zvýší srdeční frekvenci, je prospěšné nejvíce[9]. Některá aerobní cvičení, která mohou pomoci zvládat úzkost, jsou:
Neexistuje žádný způsob, jak přesně předpovědět, co u jednotlivce způsobí rozvoj problémů s úzkostí. Lze však učinit opatření ke snížení dopadu souvisejících symptomů:
Vyhněte se požívání alkoholu a drog: užívání alkoholu a drog může způsobit úzkost nebo stávající úzkost zhoršit.
Aktuální výzkum se věnuje oblasti úzkosti, potenciálním rizikům rozvoje úzkostných poruch a účinným možnostem léčby. Došlo k významnému pokroku v chápání částí mozku zapojených do prožívání strachu a úzkosti. Vědci například zjistili, že oblast amygdaly se zřejmě podílí na vnímání strachu, nebezpečí a bezpečnosti. Zdá se, že lidé s úzkostnými poruchami mají citlivější amygdalu[10].
Další kritická studie zkoumala, jak může být receptor zapojený do systému odměňování mozku cílem léčby anhedonie (nedostatku potěšení), což je symptom několika úzkostných poruch. Výzkum má významné důsledky pro vývoj léků zaměřených na konkrétní oblasti mozku a doufejme, že v budoucnu povede ke klinickým studiím s větší informativní hodnotou[11].
Jednou z oblastí, kde došlo k významnému pokroku, je úloha genetiky u různých nemocí a zdravotních stavech. Současný výzkum se zabývá tím, jak by geny a prostředí mohly spolupracovat, aby přispěly k rozvoji úzkostných poruch. Například dítě s genetickou predispozicí ke stydlivosti a citlivosti by se mohlo stát terčem šikany. Šikana (faktor životního prostředí) může naopak zvýšit úroveň jejich úzkosti[12].
Výzkum pokračuje také v oblasti možné léčby úzkosti, protože léčiva, která jsou k dispozici na pomoc lidem trpícím úzkostnými poruchami, se v průběhu let výrazně nezměnila. Vědci nyní pracují na vývoji nových léků, které by mohly nahradit současné léky proti úzkosti, které nejsou účinné u všech pacientů. O některých je známo, že mají potenciální nežádoucí účinky a existují u nich bezpečnostní obavy (například riziko zneužití a závislosti)[13].
Ve vědecké komunitě však panuje optimismus, že se blíží další pokroky. Budoucí léčba úzkosti bude vypadat velmi odlišně od dnešní péče.
[1] Ritchie H, Roser M. Mental health. Our World in Data. Published 2018. Accessed February 2021. https://ourworldindata.org/mental-health.
[2] OECD/European Union. Health at a Glance: Europe 2018: State of Health in the EU Cycle. OECD Publishing, Paris/European Union, Brussels. 2018. Accessed February 2021. doi:10.1787/health_glance_eur-2018-en
[3] Mind. Anxiety and panic attacks. Accessed February 2021. https://www.mind.org.uk/information-support/types-of-mental-health-problems/anxiety-and-panic-attacks/causes-of-anxiety/
[4] Anxiety and Depression Association of America. Facts and statistics. Accessed February 2021. https://adaa.org/about-adaa/press-room/facts-statistics
[5] Meier SM, Matthiesen M, Mors O, Mortensen PB, Laursen TM, Penninx BW. Increased mortality among people with anxiety disorders: total population study. Br J Psychiatry. 2016;209(3):216-21. doi:10.1192/bjp.bp.115.171975
[6] West London NHS Trust. Diagnosis of anxiety disorder. Updated January 2021. Accessed February 2021. https://westlondon.nhs.uk/patients-and-carers/conditions/anxiety-disorder/diagnosis-of-anxiety-disorder
[7] Naidoo U. Harvard Health Publishing. Nutritional strategies to ease anxiety. Published April 13, 2016. Accessed February 2021. https://www.health.harvard.edu/blog/nutritional-strategies-to-ease-anxiety-201604139441
[8] Anxiety and Depression Association of America. Exercise for stress and anxiety. Accessed February 2021. https://adaa.org/living-with-anxiety/managing-anxiety/exercise-stress-and-anxiety
[9] Everyday Health. How exercise eases anxiety. Published June 2009. Accessed February 2021.https://www.everydayhealth.com/anxiety/anxiety-and-exercise.aspx
[10] Schumann CM, Bauman MD, Amaral DG. Abnormal structure or function of the amygdala is a common component of neurodevelopmental disorders. Neuropsychologia. 2011;49(4):745-759. doi:10.1016/j.neuropsychologia.2010.09.028
[11] Krystal AD, Pizzagalli DA, Smoski M, et al. A randomized proof-of-mechanism trial applying the ‘fast-fail’ approach to evaluating κ-opioid antagonism as a treatment for anhedonia. Nat Med. 2020;26(5):760-768. doi:10.1038/s41591-020-0806-7
[12] Craske MG, Stein MB, Eley TC, et al. Anxiety disorders [published correction appears in Nat Rev Dis Primers. 2017 Dec 14;3:17100]. Nat Rev Dis Primers. 2017;3:17024. doi:10.1038/nrdp.2017.24
[13] Singh S. The future of anxiety treatment will be drastically different. Life Science Leader. Published September 2020. Accessed February 2021. https://www.lifescienceleader.com/doc/the-future-of-anxiety-treatment-will-be-drastically-different-0001
Alzheimerova choroba
Alzheimerova choroba
Epilepsie
Přihlaste se k odběru našich newsletterů
A žádná novinka ani sleva vám už neunikne!
Pro přístup k těmto informacím musíte použít své přihlašovací údaje
Nemáte profil? Předplatit
