Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je onemocnění, které ovlivňuje chování. Vyvíjí se v dětství a může pokračovat až do dospělosti. Přečtěte si více o tom, co je to ADHD, o příznacích u dětí i dospělých a o tom, jak lze tuto nemoc zvládat a léčit.
ADHD je neurovývojová porucha, která může způsobovat nepozornost, hyperaktivitu a impulzivitu. Lidé s ADHD se mohou zdát neklidní, pozornost udrží jen po krátkou dobu, mají potíže se soustředěním a jednají impulzivně nebo bezohledně.
Příznaky ADHD se obvykle poprvé objevují v raném věku a většina případů je u dětí diagnostikována mezi šesti a dvanácti lety. Nicméně, diagnóza u některých lidí může být zpočátku zaměněna za jinou duševní poruchu, např. bipolární poruchu nebo mohou zůstat bez správné diagnózy až do dospělosti.
Mnoho dětí může projít fázemi, kdy jsou neklidné nebo mají potíže s pozorností, ale nemusí mít bezpodmínečně ADHD. Je důležité promluvit si lékařem a prodiskutovat diagnózu, zda může být dítě postiženo.
Obvykle se příznaky s věkem zlepšují, ale mnoho dospělých bude mít i nadále problémy a u některých se mohou rozvinout další psychiatrická onemocnění, nejčastěji poruchy nálady a úzkostné poruchy, poruchy užívání návykových látek nebo poruchy osobnosti[1]. Například ADHD a úzkostné poruchy se ve 25 % vyskytují společně[2] a souběžný výskyt s poruchou čtení je také častý[3].
Lidé s ADHD mohou mít problémy s pozorností, hyperaktivitou a impulzivitou, ale ty se nemusí vyskytnout bezpodmínečně najednou. Existuje související onemocnění, známé jako porucha pozornosti (ADD), které způsobuje problémy s pozorností bez doprovodné hyperaktivity nebo impulzivity spojené s ADHD.
Výskyt ADHD se celosvětově liší a pohybuje se u dětí školního věku od 1 % až po téměř 20 % v různých zemích. Důvod této široké škály výskytu není jasný, ale někteří odborníci tvrdí, že to může souviset s různými definicemi případů[4].
Analýza 175 výzkumných studií z celého světa o prevalenci ADHD u dětí ve věku 18 let a mladších uvádí celkový odhad 7,2 %[5]. Screening na ADHD u 11 422 dospělých ve věku 18–44 let, provedený v 10 zemích Ameriky, Evropy a Středního východu, ukázal průměrnou prevalenci 3,4 %[6].
Hlavní příznaky ADHD se týkají nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity.
Lidé s ADHD mohou mít příznaky týkající se nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity, ale ne bezpodmínečně všechny tři najednou. K příznakům může patřit:
Nepozornost:
Hyperaktivita a impulzivita:
Tyto příznaky mohou vést k vývojovým problémům, jako jsou špatné školní výsledky, problémy s disciplínou a nedostatek sociální interakce.
Příznaky ADHD jsou obvykle poprvé pozorovány v raném věku a mohou být výraznější, když děti začnou chodit do školy. Jak děti dospívají, může se jejich hyperaktivita snižovat; mnoho z nich však bude mít problémy se vztahy a bude mít asociální chování.
Nepozornost, neklid a impulzivita se s věkem obvykle zlepšují, ale mnoho dospělých má problémy i nadále.
V jedné studii se zjistilo, že téměř polovina lidí, kteří měli ADHD v dětství, nadále splňovala všechna kritéria ADHD pro dospělé. Příznaky nepozornosti přetrvávaly u dospělých ve větší míře než hyperaktivita/impulzivita[7]. U dospělých je hyperaktivita častěji internalizována a příznaky nepozornosti mohou být maskovány úzkostnými symptomy nebo obsedantními kompenzačními strategiemi[8].
Hyperaktivita a impulzivita bývají hlavními příznaky u dětí; k nim patří vrtění, krátké udržení pozornosti a neschopnost hrát si v tichosti.
Přesná příčina ADHD není známa. Výzkum však identifikoval řadu faktorů, které u dítěte zvyšují riziko pro rozvoj této nemoci.
Předpokládá se, že existuje několik rizikových faktorů ADHD, včetně:
Geny předané od rodičů budou významným faktorem rozvoje tohoto onemocnění u dítěte. Ve většině případů je však ADHD spojena s několika genetickými a environmentálními rizikovými faktory, z nichž každý má slabý individuální efekt, a zvyšují náchylnost tím, že působí společně[9].
Protože jediná příčina vzniku ADHD neexistuje, může se toto onemocnění rozvinout u kohokoli. Vyvíjí se v dětství a může se vyskytovat v rodinách.
ADHD přímo nesnižuje očekávanou délku života, ale po celou dobu života jedince může zvyšovat riziko jiných psychiatrických onemocnění a mít významný dopad na celkovou kvalitu života. Ačkoli ADHD nelze vyléčit, dostupná léčba by měla poskytnout určitou úlevu od příznaků.
Žádný jednoduchý test pro diagnostiku ADHD neexistuje a příznaky ADHD mohou být podobné jako u jiných problémů s chováním; to může vést k opožděné diagnóze.
Diagnózu ADHD lze stanovit pouze komplexním vyšetřením u lékaře s odbornými znalostmi pro dané onemocnění. Příznaky musí být dlouhodobé a musí mít dopad na každodenní život jedince.
ADHD nelze diagnostikovat pomocí jednoduchého fyzického nebo psychologického testu. Pro stanovení diagnózy musí odborník provést podrobné vyšetření. Vyšetření může zahrnovat:
ADHD byla původně definována u dětí, ale nyní se zjišťuje, že u některých pacientů přetrvává až do dospělosti. Navzdory tomu, u dospělých zůstává ADHD nedostatečně diagnostikována. Diagnózu mohou komplikovat příznaky, které se překrývají s jinými psychiatrickými onemocněními, které se mohou spolu s ADHD objevit. Pro lékaře byly vyvinuty screeningové nástroje k identifikaci dospělých, kteří by měli být na ADHD vyšetřeni.
Klinické pohovory a rodinná anamnéza umožňují rozlišit ADHD od jiných psychiatrických onemocnění, která se mohou objevit zároveň[10].
Léčba a léky na ADHD mohou pomoci zmírnit příznaky a usnadnit život s tímto onemocněním.
Ačkoli se ADHD nedá vyléčit, postiženým dětem a jejich rodičům může být vedle léčby a behaviorálních terapií poskytnuta vzdělávací a širší podpora, poradenství a pokyny, které jim pomohou účinky tohoto onemocnění zvládat.
U dospělých jsou léky často první fází léčby s další podporou psychologické terapie.
V léčbě ADHD u dětí, mladých lidí a dospělých může být prospěšná celá řada terapií.
Ke zvládání příznaků ADHD lze použít řadu různých léků. Lékaři musí často pracovat s jednotlivými pacienty, aby pro ně našli takový lék nebo dávkování, které jim vyhovuje. Většinu léků na ADHD lze klasifikovat buď jako stimulanty, nebo jako nestimulanty.
Lidé s ADHD by se měli snažit jíst normální, zdravou, vyváženou stravu.
Někteří lidé s ADHD zjistí, že se jejich příznaky zhoršují po konzumaci určitých druhů potravin nebo nápojů, zejména těch s obsahem přísad nebo kofeinu. V takovém případě je vhodné si vést deník o jídle, pití a chování a poradit se s lékařem. Mohou se obrátit na odborníka na výživu nebo dietologa.
Děti s ADHD by se měly podporovat v užívání si aktivit, jako je procházka, hry na zahradě nebo účast na týmových sportech. Pravidelné cvičení během dne nejen podpoří jejich fyzické zdraví, ale pomůže zajistit, aby byly před spaním unavené.
Aby se děti před spaním mohly zklidnit, je důležité, aby se večer účastnily pouze klidných činností, které je příliš nestimulují.
Přestože pro ADHD neexistuje žádná prevence, existují způsoby, jak snížit dopady jejích příznaků: například rodiče a pečovatelé o děti s ADHD mohou:
Dospělí s ADHD mohou také použít řadu technik, které jim pomohou zvládat jejich příznaky:
Výzkum možných rizik rozvoje ADHD pokračuje. Pokročilé zobrazovací technologie odhalily strukturální a funkční rozdíly v mozku mezi jedinci s ADHD a bez ADHD. Neuropsychiatrický výzkum se zaměřuje zejména na základní anatomická a funkční měření mozku stejně tak, jako na rodinné/genetické faktory[11].
Nedávné studie naznačily důležitou roli osy střevo-mozek (GBA) a střevní mikroflóry při modulaci rizika ADHD. Předpokládá se, že klíčové biologické mechanismy zapojené do GBA mohou zvýšit riziko rozvoje ADHD[12].
Pracuje se také na pomoci zdravotníkům při rozhodování o nejlepších léčebných postupech pro jednotlivce. Dokončila se recenze účinnosti a bezpečnosti rostoucího počtu dostupných léčebných postupů, včetně farmakologických a dietních intervencí[13].
[1] Katzman MA, Bilkey TS, Chokka PR, Fallu A, Klassen LJ. Adult ADHD and comorbid disorders: clinical implications of a dimensional approach. BMC Psychiatry. 2017;17(1):302. doi:10.1186/s12888-017-1463-3
[2] D’Agati E, Curatolo P, Mazzone L. Comorbidity between ADHD and anxiety disorders across the lifespan. Int J Psychiatry Clin Pract. 2019;23(4):238-244. doi:10.1080/13651501.2019.1628277
[3] Germanò E, Gagliano A, Curatolo P. Comorbidity of ADHD and dyslexia. Dev Neuropsychol. 2010;35(5):475-493. doi:10.1080/87565641.2010.494748
[4] Polanczyk G, de Lima MS, Horta BL, Biederman J, Rohde LA. The worldwide prevalence of ADH: a systematic review and metaregression analysis. Am J Psychiatry. 2007;164(6):942-948. doi:10.1176/ajp.2007.164.6.942
[5] Thomas R, Sanders S, Doust J, Beller E, Glasziou P. Prevalence of attention-deficit/hyperactivity disorder: a systematic review and meta-analysis. Pediatrics. 2015;135(4):e994-e1001. doi:10.1542/peds.2014-3482
[6] Fayyad J, de Graaf R, Kessler R et al. Cross-national prevalence and correlates of adult attention-deficit hyperactivity disorder. Br J Psychiatry. 2007;190(5):402-409. doi:10.1192/bjp.bp.106.034389
[7] Kessler RC, Green JG, Adler LA et al. Structure and diagnosis of adult attention-deficit/hyperactivity disorder: analysis of expanded symptom criteria from the Adult ADHD Clinical Diagnostic Scale. Arch Gen Psychiatry. 2010;67(11):1168-1178. doi:10.1001/archgenpsychiatry.2010.146
[8] Weibel S, Menard O, Ionita A et al. Practical considerations for the evaluation and management of attention deficit hyperactivity disorder (ADHD) in adults. Encephale. 2020;46(1):30-40. doi:10.1016/j.encep.2019.06.005
[9] Faraone SV, Asherson P, Banaschewski T et al. Attention-deficit/hyperactivity disorder. Nat Rev Dis Primers. 2015;1:15020. doi:10.1038/nrdp.2015.20
[10] Jain R, Jain S, Montano CB. Addressing diagnosis and treatment gaps in adults with attention-deficit/hyperactivity disorder. Prim Care Companion CNS Disord. 2017;19(5):17nr02153. doi:10.4088/PCC.17nr02153
[11] Friedman LA, Rapoport JL. Brain development in ADHD. Curr Opin Neurobiol. 2015;30:106-11. doi: 10.1016/j.conb.2014.11.007
[12] Dam SA, Mostert JC, Szopinska-Tokov JW, Bloemendaal M, Amato M, Arias-Vasquez A. The role of the gut–brain axis in attention-deficit/hyperactivity disorder. Gastroenterol Clin North Am. 2019;48(3):407-431. doi:10.1016/j.gtc.2019.05.001
[13] Caye A, Swanson JM, Coghill D, Rohde LA. Treatment strategies for ADHD: an evidence-based guide to select optimal treatment. Mol Psychiatry. 2019;24(3):390-408. doi:10.1038/s41380-018-0116-3
Alzheimerova choroba
Alzheimerova choroba
Epilepsie
Přihlaste se k odběru našich newsletterů
A žádná novinka ani sleva vám už neunikne!
Pro přístup k těmto informacím musíte použít své přihlašovací údaje
Nemáte profil? Předplatit